40. díl
Opustíme nyní v tomto díle věci neživé tj. náš bus „erťák“ a budeme se věnovat kráse tj. ženám. Api po té co opustil
dukovanskou ubytovnu, žil s blondýnkou Martinou v 1+1, kterou jim poskytl zaměstnavatel po té co u něj oba před tím
získali práci. Sličná novomanželka Martina (mezitím se vzali) pracovala na vrátnici a nutno říct, že tak vzorně seřazený
průvod mužů , kteří míjeli její postavu oděnou ve slušivém kostýmku s minisukní se jen tak nevidí. O to víc se setkávala
s nevraživými pohledy svých řádně svačících kolegyň, které stále chodily v původní verzi přidělených sukní slušivě
končících 15 cm pod koleny neb jít „výš“ si prostě dovolit nemohly. Po té co Martina Apimu koupila jeho druhou kytaru
(první mu koupila ex.manž.Šárka) a Api zatoužil po další kytaře, nezbylo mu než se rozvézt a k tomuto svatému účelu si
pořídit další ženu. Zuzka , pocházející z Opatova, mu ji po svatbě koupila, ale jen s podmínkou, že žádnou další kytaru
již nebude pořizovat ? . To Api nedodržel , ale nutno poznamet že čtvrtý kus (Gibson Fly M III) si již pořídil za své
peníze, neboť narozením třetího dítěte a ještě k tomu syna se jeho životní sen zcela naplnil ?. Fugas se v začátcích
seznámil se štíhlou sympatickou černovláskou Martinou, která jakožto dcera ze statku stále zvala Fugase na nějaké dobroty.
Vše bylo v pořádku do okamžiku , kdy pantatík chtěl po nebohém Fugasovi , aby začal vykonávat zemědělské práce , které
předcházejí výslednému aktu „snězení“. A tak Fugas ze dne na den zahnul kramle . Měl už přidělený byt a tak žil i nadále
v pohodě během které se stihl po druhé rozvézt a znovu se oženit s Kamilou. Jelda si z autobusu jednoho rána přinesl domů
„dlouhovlasatost“ zvící jménem Renata. Ta se však nenechala jeldobabičkou jen tak vystrnadit a k velké radosti nás káraných
byl na chvíli svatý klid. Fany v okamžiku přidělení své ubytovny také měl jít „kam“ bez toho, aby musel postupně přemluvit
všechny obyvatele ubytovny „Dukovan“ či „RaJ“(restaurací a jídelen). Světlovláska Petra , se kterou se záhy po té seznámil
byla jeho novým příbytkem nadšená ovšem do té doby, než se do něj opět vrátily myši po té, co předchozí již kočkou „vyděšená“
generace vymřela a nestihla dál předat své „poučení z krizového vývoje“. A tak každé lákání Petry do příbytku začalo jejím
dotazem „Zda-li již tam nejsou“, no a správný chlap musí v tomto případě říct jedinou možnou větu „ Vše jsem zařídil , na
to se můžeš spolehnout“ . Nutno dodat , a to je na ženách to krásné , že skutečně mužům věří. Aspoň na začátku : - ). V noci
se mršky myši ani neozvaly, ale Fany se přes to budil při každém náznaku nějakého „zachroupání“ a hlavně se děsil toho, že
pokud nějaký hryzací zvuk vzbudí pokojně spící Petru bude po ptákách, neboť ta měla z myší přímo panickou hrůzu. Ráno před
odchodem si Fany spokojeně odkráčel do koupelny , když se najednou ozval šílený křik . „Myši, jsou tady myši“, křičela Petra
stojíc oblečená v kabátu na židli , kterou si pro jistotu položila ještě na stůl. No a když Fany vstoupil do místnosti polil
ho smrtelný pot. Jedna z myší, která nestačila utéct po tomto výkřiku hrůzy, seděla Petře přímo na klopě kabátu ocáskem dopředu.
Sdělení této skutečnosti Petře, by ji jistě přivodilo částečnou nebo úplnou smrt. A tak se Fany tváří v tvář tomuto nelehkému
úkolu zasmál a řekl „Kde by se tady vzaly myši“ a během záchranných prací při sestupu z židle k smrti vyděšenou myš nenápadně
setřepal z kabátu. Pak byl hodně dlouho klid a myši se v přítomnosti Petry nikdy nedovolily projevit naplno . Je zvláštní že
po svatbě , se takto začnou chovat i muži.
Z toho plyne jedno. Ženy jsou kočky : - )
39. díl
Vývoj zeměkoule ve zkratce : „Ochladila se , pak přišli dinosauři a protože byli velký a tlustí pochcípali , proměnili se
v ropu , a arabi si pak začali kupovat mercedesy“. Hezké ne.
Poté co nás média odpískala jsme se vrátili ve velké míře k tancovačkám, které pro nás vždycky měly své neopakovatelné kouzlo.
Měli jsme za rok až 120 produkcí neboť se hrálo i v neděli a to na tzv.čajích , což byl zvláště pro Fanyho pěkný zápřah na
jeho hlasivky. Vyjma posledně jmenovaného se postupně všichni členové kapely vzdali sladké možnosti si ráno v 6.00 „narazit“
příchod do „kolbenky“ a celkem v pohodě vyžívali z příjmů za taneční produkce. Koncertní „odliv“ se na tancovačkách nijak
neprojevil a díky „patnácti minutám slávy“ jsme mohli brázdit celou zemi českou. U volantu našeho autobusu začal „Palyho“
čím dál častěji střídat „Jenda Benda“. Tento čiperný člověk je v třebíčském ranku velmi známou postavou. Jeho výrazný černý
knír i jiná neméně chlupatá část těla byla později několikrát přistižena nad některými drahými polovičkami členů naší kapely
i managementu , což nakonec vedlo k tomu, že kapela měla na krku šest rozvodů a osm svateb : - )) . Ne, to by jsme mu křivdili : -),
nicméně za tyto kamarádské skutky byl Jenda Benda později odejít z kapely, aby mohl vykonávat dobré skutky i jinde. To však bylo
o nějaký pátek později. My jsme s ním hned po prvním zasednutí za volant našeho autobusu zažili povedenou historku, když nám při
klesání z kopce směrem k jihlavské světelné křižovatce u mostu oznámil , „že to nebrzdí“ . Následně se ozvaly po sobě jdoucí rány
jako když do sebe narazí kulečníkové koule v řadě za sebou . To už jsme ovšem stáli a čekali co se bude dít. „Jenda Benda“ s
úsměvem na tváři řidičům, kteří ještě ani nestihli obhlídnout o kolik se jim zkrátil jejich vůz doslova vrazil své vizitky se
slovy „ Jenda Benda jméno mé – mám firmu na jakoukoliv plechařinu, odtáhnu, vyklepu, nastříkám a dopravím“ a pak sedl do autobusu
a v klidu odjel. Neméně slavná je i historka, kdy se těsně po zaparkování v kopci, v okamžiku kdy pokládal klín pod zadní kolo
autobus vesele rozjel pozpátku. Kdo zná ulici Sv.Čecha ví, že je to v žargonu lyžařů „pěknej padák“. Jenda Benda ještě stihl
nastoupit a stočit autobus směrem k řadě souvisle stojích domků , neboť třením o jejich zdi chtěl zabránit zbourání třebíčského
kina Sputnik , což by náš plně naložený 22 tunový „erťáček“ hravě zvládl. Měl však štěstí, neboť fasády domů a tím i celý autobus
zachránily v řadě stojící stromy , které postupně jeden po druhém za cenu svého života zpomalovaly jeho pekelnou jízdu až ho
nakonec zastavily úplně. Jenda Benda , vystoupil z autobusu a to co následovalo absolutně nečekal. Jedna babka , z domku u kterého
ležel sťatý vzrostlý strom na něj zvolala se slovy : „Bůh Vám za to žehnej panáčku, konečně může slunce do našich oken“. Takový to
byl dobrodinec a hned se babky zeptal , kdy že ji přijede vnučka na prázdniny :-)
Prostě. Kdo nemá černý knír, nemůže být bukanýr : - )
38. díl
Akt dělení federace nás zastihl v době, kdy jsme společně s Markýzem a zpěvačkou Inou brázdili Slovensko. Stihli jsme
ještě úspěšně vystoupit v Košicích a Martině, ale pak pořadatelé všechny další koncerty bez udání důvodů zrušili. My
jsme byli ubytování na jedné chatě v blízkosti Bánské Bystrice a tak nám v postatě nic nechybělo. Okolní krajina horského
rázu byla jako vymalovaná a my jsme se postupně vydávali na denní procházky přírodou a večer se pařilo. Api ten nevycházel,
neboť vše potřebné k životu nacházel v ledničce a pivní přepravce. Chatu opustil jen jednou a to v noci , když hledal
asi nějaké lesní dobroty. Docela jsme měli nahnáno, ale nakonec se ve zdraví vrátil zpět. Měl opravdu štěstí, protože
hned vedle místa , kde vykonal velkou potřebu byly objeveny stopy medvěda. Jestli tam byl v době Apiho „působení“ nevíme.
A když ano, tak si možná medvěd řekl, že tak málo masa co je na Apim nestojí za případnou rvačku : - )
Dnes mu všichni jeho „bezpracnou“ štíhlost tiše závidíme : - )
37. díl
V době, kdy ještě klip naštěstí nebyl na světě jsme se zúčastnili v rámci prezentace koňů firmy Monitor hudební soutěže
ČST - Telerezonance. Hrálo se z playbacku. Každá kapela měla cca. 20 vteřin na oslovení svých potencionálních fanoušků a
pak jela písnička. V průběhu celé soutěže běželo telefonické hlasování, které se na sloupcových grafech průběžně vyhodnocovalo
a zobrazovalo na monitorech přímo ve studiu. Pořad uváděla moderátorka rádia Evropa 2 - Leona Machálková a její procházka po
studiu ruku v ruce s Apim , který si pro tuto příležitost opatřil na svém obličeji výraz “zamilované ještěrky“ byla úchvatná.
Do soutěže byli s námi nasazeni interpreti dnes již zvučných jmen tj. Buty a Lucie Bílá. Buty se v úvodním slovu představili
pro sebe typickým projevem tj. začali mluvit všichni najednou a „o všem“ . U nás situaci zachránil pohotový Fugas , který asi
právě tehdy v sobě objevil talent, který úspěšně uplatňoval co by moderátor ranní show rádia Vysočina. Je asi osudové, že inzerát
s vypsáním konkurzu na post moderátora nově vznikajícího rádia Vysočina přinesl Fugasovi právě Api. Ale zpátky do Prahy. Nejlepší
úvodní slovo měla Lucka která se s grácií sobě vlastní protáhla jakousi drátěnou skruží s výrazem dravé šelmy. Následující vteřiny
při sledování grafů stály nás a především Lucku hodně nervů. Jen kapela Buty byla totálně v pohodě. Jejich čas měl totiž teprve
přijít. Inu film je film. Soutěž nakonec dopadla o dva hlasy ve prospěch Lucky a ta mohla tímto naplno odstartovat svou kariéru.
Pro nás to byl v tento okamžik vrchol a následný „úspěšný“ vstup Kočandrleho videoklipu do médií v čase dělení federace zapůsobil
tak, že jsme měli záhy ve všech médiích po ptákách.
Ale hlavní je zdraví jak se říká :-)
36. díl
Měli jsme tedy desku a zbývalo jediné. Natočit videoklip. Volba písničky padla na Moravu, protože to byla docela známá již věc.
S odstupem času z pohledu věcí příštích , které příjdou na přetřes to asi nebyla ta nejsprávnější volba , nicméně tehdy tomu
nic nenasvědčovalo. Kočandrle jakožto správný obchodník si totiž spočítal, aniž se nás obyčejných smrtelníků na cokoliv zeptal,
že když osloví nějakou moravskou stranu prosazující námi nenáviděnou ideologii všelikých to „izmů“ dostane peníze na videoklip.
Z částky, kterou obdržel mu po natočení videoklipu určitě hodně zbylo, protože nejdražší položkou bylo asi víno, které jsme během
natáčení ve sklípku vypili. Jinak klip působí jako dokumentární film o přírodě, kde se se v pauze mezi vlajkami a jinými zhovadilostmi
jako byly hořící svíčky ve tvaru číslice 4. - vyskytujeme jen jaksi mimochodem. Po té co jsme se ohradili proti těmto ukrutnostem nám
sdělil, že byly natočeny dvě verze. Jedna pro ukojení sponzora a druhá apolitická půjde k médiím. Hovno. K médiím šla první verze.
Žádná jiná nebyla. Tuto křivdu a škodu kterou nám tímto u hudebních dramaturgů napáchal mu nikdy nemůžeme odpustit.
35. díl
„Nebojte se, když to Petr slíbil tak určitě přijde a i se svou nastávající – Martinou“ řekl nám na uklidněnou správce a
domovník Petra Jandy Standa Svatoš. Kluk stejně starý jako my a těžký pohodář. Na několik nocí nám poskytnul azyl ve svém
apartmá po té, co v hotelu „Zmrzlokost“ uhynul topič a nikomu o tom nedal před tím vědět. Fugas ještě jednou zkontroloval
kinofilm ve svém foťáku a dotočná se zvolna začala rozjíždět. Dokonce i Luděk Adámek se celkem rozvykládal a alespoň na
chvíli přestal pomlouvat všechny muzikanty se kterými kdy přišel do styku. Petr Janda přišel zcela nenuceně a nenápadně a
jeho slečna Martina mezi Fugase s Apim okamžitě zapadla. Zvláště když začali jeden za druhým vytahovat historky z Karviné
a hornického prostředí s nenapodobitelnou gestikulací a typickým přízvukem. Petr Janda se rovněž rozvykládal svým příjemně
vrnivým basovým tónem svého hlasu a došlo i na památné fotografování scénky, kdy Petr skvěle předváděl humornou historku se
svým psem a lezl při tom po čtyřech a štěkal. Jak se ale říká, šetřit se nemá vždy a všude. Fugas totiž koupil „levný“ film
a nevšiml si že má jen 12 snímků. Takže při přetočení na 13 snímek došlo k protržení podávacích okének kinofilmu a ten se
tímto ve foťáku choval jako 24 snímkový tj.počítadlo zobrazovalo další a další snímky, ale to bylo tak všechno. Teprve při
vyvolání filmu pak zjistil, že mu s celé dotočné zůstal jen snímek zpočátku klimbajícího Luďka Adámka, když ty předchozí
snímky vyplýtval na focení techniky a „beden“ ve studiu. Ale to se dozvěděl až „po“ takže prožívaná radost okamžiků dotočné
nebyla tímto nijak rušena. Petr odešel kolem půlnoci a Martina , která chtěla slyšet další a další historky se za ním dostala
až o půl páté ráno, za což dostala od Petra náležitě vyhubováno.
Ale to jsme se dozvěděli až o mnoho let později : - )
34. díl
Příjezd do studia Petra Jandy teď už s Jeldou, byl provázen docela nepříjemnou klouzanicí a to na cestách udržovaných,
a což teprve na okrskách v kraji okolo Jevan. Tam bylo doslova neprůjezdno. Přesto jsme nakonec dorazili a stihli se
ubytovat cca. v pět kilometrů vzdáleném hotelu, který jsme po první noci přejmenovali na „ Zmrzlokost “.
Petra Jandu jsme první den nezahlédli a tak jsme si na to první živé setkání ještě nějaký den museli počkat.
Po první zkušenosti v tomto od „té“ doby hodně vylepšeném studiu jsme paštiky zásadně odkládali před vstupem do studia.
U režijního pultu seděl sympatický mladík s culíkem Tomáš Vráb , který si pak dva roky po té založil vydavatelskou firmy
Happy Music Production , u které jsme později natočili naší druhou desku „Umění doteků“.
Památnou se stala Tomášova věta „Fuňáku , co to tam zpíváš“, když jsme se snažili nazpívat společné trojhlasé vokály ve složení
Fugas ,Fany a Api. Jelda co by zpěvák nebyl tehdy nepřipuštěn. O to víc si to vychutnává teď , kdy se mu po odchodu Fugase zpátky
do světa kouzelníků odkrylo nové pole působnosti :-). Ale všechna čest. Zpívat a hrát na bicí není jednoduché a Jelda ve vokálech
„naživo“ perfektně ladí . Ale zpátky do studia. Po vychytávkách , během, kterých byly Tomášem korigovány, odstraněny a přetočeny
postupně všechny prohřešky všech muzikantů jsme po šesti dnech měli natočeno všech 10 písniček. Kdo byl někdy ve studiu ví o jak
krátkou dobu se jedná s ohledem na to , že díky ohnutém krku basy neladící tímto v polohách jsme museli celý její part znovu přetáčet,
což nás stálo jeden den. Tušili jsme proč. Fugas totiž při živém vystupování používal efektní prvek, kdy bouchnutím do těla basy
tato následně obletěla kolem jeho pasu. Bohužel při jednom vystoupení po jeho úderu nebohá basa neopsala kružnici jak předpokládal,
ale vydala se i s vytrženým popruhem směrem od něj rychlostí za kterou by se nestyděl ani první Sputnik. Naštěstí nám basu zapůjčil
náš přidělený producent Luděk Adámek , baskytarista a „vedoucí“ (jak vždycky nezapomněl zdůraznit) skupiny Vitacit. Jeho producentství
jsme jinak jaksi nezaznamenali na rozdíl od toho jak neustále klimbal v křesle. Neplacené produkce se tímto ujal Tomáš Vráb, který
nám radil v rámci svých praktických muzikantských zkušeností na postu kytaristy a klávesáka. Api s Fugasem pak vzpomněli na jedenu
historku, kdy přišli ještě v Karviné na koncert Marie Rotrové oblečení do čerstvě vydřených riflí a vytahaném svetru a ta na ně
nechala posvítit reflektor a pronesla směrem k nim příslušně jedovatý doprovodný komentář neb jen ve fraku je člověk hoden jejího
umění ? (Nic proti Marii. Ve fraku se prostě na koncerty tehdy povinně chodilo a písnička „Lásko voníš deštěm“ je nádherná) Tomáš
se docela bavil, protože v té době totiž u ní působil jako hráč na klávesy a kytaru . Nakonec nám ještě osobně nahrál klavír k Moravě
a natáčení bylo u konce. Na „dotočnou“ uspořádanou poslední den přímo ve studiu nám přislíbil svou účast Petr Janda a my jsme na
tento popud ihned objednali demižon kvalitního moravského vína .
33. díl
Nástup našeho vystoupení na Výstavišti byl v pohodě. Během poslední pecky však Čupřina přistoupil k jednomu ze svých oblíbených
čísel a otočil rytmus ( tj.tam kde měl být kopák, zněl rytmický bubínek a naopak místo rytmičáku zněl kopák ). Tohoto „obrácení“
se držel urputně a statečně až do konce :-). Vzhledem k tomu, že jsme věděli, že Kočandrle sedí v hledišti jsme byli docela rozhozeni
a moc do zpěvu nám po vystoupení nebylo. Nicméně radost mohla pokračovat až do rána, protože ani ne pět minut po našem „zakončení“
k nám Kočandrle přistoupil a sdělil, že má pro nás smlouvu na první desku a s natáčením se začne v lednu 1992 a to ve studiu Propast
Petra Jandy. Měli jsme mu jen co nejdříve poslat demo, ze kterého vybere písničky. Ty nám nakonec vybrala jeho asistentka, která se
do pomalých věcí doslova zamilovala a proto jsme díky tomu natočili tolik pomalých věcí na desku , kterou jsme nazvali jak jinak než
„Morava“.
Svět byl nádherný : - )
32. díl
Vláďa Růžek (budiž jeho jméno chváleno na věky) splnil vše co slíbil, i když jsme tomu ze začátku nevěřili. Znáte to.
U nepočítaných skleniček whisky pojednaných v baru společně s ním po skončení soutěže v Havlbrodu se to poslouchalo hezky,
ale věděli jsme že pak přichází „rána vystřízlivění “. No a nám bylo nakonec dáno vystřízlivět, ale naštěstí jen v rámci
odbourání alkoholu. První naše společné vystoupení se odehrálo ve velkém sále pražské Lucerny (boží) a hned po té jsme měli
vystoupit na Výstavišti. Den před tím nám Vláďa zavolal , že budou malé změny. Vystoupí tam ještě Arakain a Lucie Bílá.
Jinak dále přizval šéfa nově vzniklé vydavatelské firmy MONITOR, aby se na nás mohl osobně podívat a pokud se mu to bude
líbit dostaneme smlouvu na svou první LP desku. Když jsme to všechno uslyšeli, tak dokonce i jinak zcela suverénní Čupřina
lehce znejistěl a začal leštit svou sadu činelů zn.Paiste, se kterými ho můžete vidět ještě dnes (prostě je šetří´?). Kluky
z Arakainu jsme znali osobně již od jejich vystoupení na třebíčském zimním stadionu a zvláště Api si padl do oka s kytaristou
Jirkou Urbanem. Fany našel protipól v basákovi Zdeňkovi Kubovi, neboť jsou na světě i „jiné“ a zajímavé věci k povídání než
kytarové efekty. Třeba vliv žen na délku tónu tvořeného muzikantem :-). Aleš Brichta jakožto hloubavý a přemýšlivý člověk
tehdy poprvé pronesl větu, že cítí že dojde k propadu zájmu lidí o muziku. Jak jasnozřivá byla tato věta , zvláště v okamžiku,
kdy měli Kaini rekordní návštěvnost a vyprodávali s přehledem stadióny u nás i na Slovensku.
Na Výstaviště jsme se tedy opravdu moc těšili a jedinou neznámou pro nás bylo vystoupení Lucky Bílé , neboť jsme ji znali
pouze jako interpretku „Neposlušných tenisek“. „To budete zírat“ řekl Vláďa Růžek, no a my jsme po té skutečně „zírali“.
Následné setkání s Luckou bylo provázeno jednou veselou historkou. Do šatny ve které zůstal Fany, v okamžiku kdy stál jen ve
slipech a chystal se pokračovat v převlékání kdosi vstoupil. A protože se ozývalo takové kovové cinkání zavěšených předmětů tak
se domníval, že přišel Api. Ani ho nenapadlo se otočit směrem ke dveřím. Asi po minutě se ozval neznámý dívčí hlas , který sdělil.
„No, celkem to ujde, nenech se rušit“. Kdyby Fany nosil řetězy na svém hracím „úboru“ určitě by v tuto chvíli upadly. Lucka pak krátce
sdělila , že se jí šatna líbí a jestli nám to nevadí bude ji sdílet s námi. Zazpívali jsme si potom společně několik romských písniček,
které zapívala úplně skvěle a od ní jsme se vlastně prvně dozvěděli jaké je její skutečné jméno a jak má skvělý, rockově zastřený hlas.
To že je v ní ukrytá obrovská „energie bezprostřednosti“ kterou všichni z komunity „člověčiny“ musí milovat jsme věděli od prvního
okamžiku. Se slovy „a fakt to není vycpávka“ se jen tak mimochodem a vlastnoručně přesvědčila, že Apiho boule v rozkroku je opravdová
a přírodní , no a my všichni jsme ji začali mít nesmírně rádi. Nic podobného hlasově a lidsky se dle nás minimálně v evropském měřítku
prostě nevyskytuje. Její pozdější a zcela oprávněný vzestup do společenských a finančních výšin je lehce podobný životnímu příběhu
francouzské zpěvačky Edith Piaf. No a to jak jsme na Výstavišti dopadli si povíme příště.
31. díl
Měli jsme štěstí . Naše zcela „nevhodné“ oblečení se díky převratným a revolučním změnám nestalo důvodem našeho zákazu a
my jsme mohli pokračovat. Jediný komu Apiho pekelnický zjev zcela neskrývaně vadil, byly babky v Opatově, které se musely
v neděli ráno po vysazení Apiho z autobusu před místním kostelem čtyřikrát pokřižovat a s výkřikem „Zdrávas Mária - čert“
to utíkaly žalovat k panu faráři. K Apiho památnému způsobení v této vsi a hlavně k důvodům octnutí se zde se ještě vrátíme
v dalších dílech. My jsme teď měli konečně nahrávku se kterou jsme se mohli prezentovat. Díky „Mišákovi“ byla poslána do správných
rukou tj. moderátorovi hitparády Československého rozhlasu Formule Pop, kde se po svém nasazení dostala až na čtvrté místo po boku
tehdy nesmírně populárního Ládi Křížka a (stále populárního) Pavla Habery. Pak už události nabraly rychlý spád.
